ŽIVOT V DUBAJI: OSMÝ PODZIM

Nevím, kam se ty letošní prázdniny poděly, ale je po nich. Utekly šíleně! Jenže tohle vlastně říkám každý rok a každý rok mi připadá, že ty letošní prázdniny profrčely ještě rychleji než ty předchozí. Léto v Čechách bylo nádherný, úžasný, skvělý! Všechno bylo pohodový, počasí bylo fajn, děti už jsou oba dva parťáci, se kterýma si společný chvilky užívám. Jenomže, už je dávno po žních, a to u nás v rodině platí, že “po žních půjdeš k Turkovi”, rozuměj – do Dubaje.

Odlet na konci srpna zpátky sem do pouště byla klasika. Nechtělo se mi, ostatně jako vždycky. Ale děti se už nemohly dočkat. Těšily se do školy a hlavně na kamarády. A taky na koupání ve Westinu, na čínu u Changa, na Halloween, na klubík Cheeky Monkeys, na bruslení v Al Nasr club a taky na svoje pokojíky a hračky. Jsou víc doma tady v Dubaji než v Čechách.

Já, ačkoliv se mi děsně nechtělo, jakmile nastoupím do letadla, přepnu se na “mód Dubaj” a všechen stres je pryč. Vlastně mi asi spíš vadí ty přesuny, stres okolo toho všeho balení a úklidu jedný domácnosti a vybalování a úklidu druhý domácnosti. Přijde mi to naše harcování už nějaký někonečný a ráda bych se konečně po všech těch letech usadila. Vlastně to není jenom o pendlování mezi Dubají a Prahou. Když o tom tak uvažuju, i předtím jsem se díky práci letušky neustále někam přesouvala a v životě jsem se stěhovala už hodně krát. Prostě “girl on the go”. Toužím po klidu a jednom domově. Na druhou stranu si říkám – nebude mi jednou tenhle kočovnej život nakonec spíš chybět?

Před námi je osmý podzim tady v Dubaji. A to zásadní na tom celém je – osmý a doufejme – POSLEDNÍ. Jednou konec přijít musí a je lepší to zabalit dřív než později, protože čím dýl tady budeme zůstávat, tím bude návrat (hlavně pro děti) těžší. Takže rodinná dohoda zní: dáme ještě tenhle školní rok a pak se vrátíme. I tak to ale bude samozřejmě nejbolestnější na konci června, až se děti budou loučit se všemi svými kamarády, které teď vídají denně ve škole, a které už potom nikdy neuvidí. Bude to smutný. Ale nebudu předčasně smutnit.

Rozhodli jsme se, že si tenhle poslední rok v Dubaji užijeme na maximum. Přečkáme tohle šílený počasí (viz. můj článek pro marianne.cz – Život ve 45°C – už jste ho četli?) a až bude venku líp, budeme si užívat tu skvělou dubajskou zimu, kterou tu máme tak rádi.

Takže, Carpe diem Dubai!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *