SANTORINI

Ahoj! Tak prázdniny se nám pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Není to šílený, jak to letí?! Obě dovolené – jednu bez dětí a jednu s dětmi, už mám za sebou. O té první se tady u mě na blogu dneska rozepíšu. (No, slovo dneska není úplně přesné, protože se s článkem mořím už několikátý den..:)). Začátkem července jsem byla na týden na řeckém ostrově Santorini a hned na úvod přiznávám, že tenhle ostrov předčil všechna moje očekávání…

Dovolenou jsme já a moje maminka plánovaly už od zimy. Mamka zájezd na Santorini dostala od naší rodiny k jejím 60. narozeninám. Já jsem s ní jela jako doprovod a překladatel. (Na Santorini se všude bez problémů domluvíte anglicky.) Tím, že většinu času trávím s dětmi a moje cestování se v posledních letech omezilo hlavně na trasu Dubaj – Praha, byla vidina změny v podobě Řecka velmi příjemná změna. Plán dovolené zněl jasně – užít si jí na maximum! Procestovat ostrov, ale zároveň se nikam nehonit. A náš plán vyšel do puntíku!

Na ostrově jsme strávily přesně týden. Za tu dobu jsme viděly spoustu krásných míst a zároveň jsme měly čas na vysedávání v nádherných santorinských kavárničkách nebo na opalování na terase našeho pokoje. Žádný spěch. Prostě dovolená jak má být!

Co se týká našeho zájezdu – ten jsme koupily od cestovní kanceláře Pantour (přes pobočku Invia). Vybraly jsme si hotýlek Krokos villas ve vesničce Imerovigli, která je rozprostřená na skalnatých útesech. Nachází se tady jen malé hotýlky a apartmány s výhledem na tzv. kalderu – to je střed vybuchlé sopky zalitý mořem. Imerovigli bylo na rozdíl od oblíbených turistických městeček Oia nebo Thira velmi klidné a tiché, takže za nás to byl skvělý výběr.

Pokoj označený jako studio bych označila jako standard – čistý, s vlastní koupelnou, televizí, malou kuchyňkou a ledničkou. Co bylo na našem ubytování ale nejúchvatnější, byl výhled z terasy našeho pokoje. Ten byl naprosto famózní! Nevím, jestli tu byly hezčí rána nebo večery. Oboje mělo svoje kouzlo.

Co se mi ale líbilo na celé dovolené nejvíc, byly snídaně. Na skalnatých útesech totiž nejsou klasické hotelové resorty s jídelnami, kam by se ráno chodilo na snídani. Funguje to tak, že vám snídani každé ráno přinese číšník na tácu až na terasu vašeho pokoje. Takže vy si (klidně ještě v pyžamu) sedíte před pokojem, vychutnáváte si ranní kávu a všude je ticho a klid. Jen cinkání příborů a výhled na probouzející se Santorini. A hlavně… Ten královský pocit, že nemusíte snídani připravovat vy jako doma. To byl pro mě jako mámu neustále tančící kolem plotny snad ten největší relax..

Městečka Thira (2 km chůze z Imerovigli) a Oia (15 minut taxíkem) jsou plné malých (a vkusných!) obchůdků a neodolatelných restaurací. Nechybí klasické suvenýry, ale i keramika, obrázky, fotografie, santorinské víno a také butiky s plážovou módou a koženými sandály (těm jsem samozřejmě neodolala..:)).

O fotogenická zákoutí není na Santorini nouze. Pořád je na co se dívat a co objevovat. Ale pozor, připravte se na výšlapy desítek schodů! Městečka na útesech, to je labyrint schodišť všemi možnými směry, takže je to po fyzické stránce celkem dost náročné. Moje maminka konstatovala, že s její počínající artrózou byl tenhle zájezd “za pět minut dvanáct”. Ale zvládla to v pohodě. Tím pádem bych Santorini vůbec nedoporučila pro dovolenou s malými dětmi. (Ani jsme jich tu za ten týden moc nepotkaly…) Některé hotýlky na skalnatých útesech jsou dokonce jen “adults only”, takže děti ani neubytují. Přece jen zídky na ochozech jsou často velmi nízké a pro děti bude šlapání do schodů jedna velká otrava. O kočárcích a vozíčkářích nemluvě… Sama jsem byla ráda, že jsem s sebou děti neměla, protože pro ně by to opravdu nebylo a já bych (zvlášť tu živější čtyřletou) nepustila z ruky.

Pokud se ptáte na koupání v moři, tak na Santorini jsou také pláže – většinou s černým nebo červeným pískem na jiné straně ostrova, než jsme byly ubytované. Za celý týden jsme na pláži byly jen jeden den, protože klasická “válecí” dovolená nebyl ani náš cíl. Vzaly jsme si z Imerovigli taxík a jely jsme asi 30 minut na pláž Perissa. Moře bylo krásně čisté, celkem studené (nezapomeňte, že jsem z Dubaje, co se týká teploty moře, dost zhýčkaná), na pláži byl černý písek a pláž nebyla přelidněná. Podél celé pláže byly lehátka se slunečníky a spousta taveren, takže o hladu jsme rozhodně nebyly. Řecká kuchyně je úžasná! Jinak jsme si s koupáním vystačily v bazénu našeho hotelu v Imerovigli.

Co se týká poznávání ostrova, využily jsme nabídky výletů cestovní kanceláře a zúčastnily jsme se organizovaného celodenního výletu autobusem. Navštívily jsme pravoslavný kostelík, ochutnávku vín v nejstarším santorinském vinařství (vína byly vynikající!), prohlédly jsme si nejstarší městečko Pyrgos a vesničku Megalochori. Autobus nás taky vyvezl na nejvyšší horu Mesa Vouno, odkud byl nádherný výhled na ostrov. Výlet jsme zakončily západem slunce ve městečku Oia. (Které tedy bývá právě při západu slunce dost přelidněné.) Jinak bych ráda zmínila průvodkyni Šárku, která nás na výletě provázela, a která byla svým milým přístupem a znalostmi naprosto fantastická. Výhoda výletu je, že se o program a dopravu nemusíte vůbec starat.

Kromě celodenního výletu jsme s maminkou každý den chodily po okolí, fotily, kochaly se úchvatnými výhledy, (Ano, Santorini je ve skutečnosti stejně tak nádherné jako na fotkách…) nasávaly atmosféru ostrova a oddychovaly v nádherných kavárnách a tavernách.

Jinak jsem ještě před dovolenou slyšela názory některých lidí, že na Santorini stačí jednodenní výlet, že to bohatě stačí. No, nevím… Problémem Santorini (stejně jako dalších oblíbených turistických destinací) jsou velké zámořské lodě, které každý den k ostrovu přijíždějí, a ze kterých se každý den na ostrov vyvalí tisíce (nejčastěji amerických) turistů. Jsou jako kobylky. Navštíví ty nejznámější a nejfotogeničtější místa a večer odjedou. Tenhle typ rychlé turistiky se mi moc nezamlouvá. My měly čas jak na poznávání ostrova, tak i odpočinek s knížkou. Žádné dostihy. Shodly jsme se na tom, že ten týden byl pro nás přesně akorát.

Na závěr…

Na Santorini jsme měly celý týden velmi příjemné počasí, teploty se pohybovaly mezi 26 a 29°C a pofukoval příjemný větřík, žádné úmorné vedro. O to bylo sluníčko zrádnější. Namazat se jen jednou ráno rozhodně nestačilo. Můj červený nos zářil ještě dlouho po dovolené.:) Takže mazat, mazat, mazat… Co se týká bot na podpatcích, měla jsem s sebou dvoje a užila jsem je jen na pár večeří v Imerovigli. Jak už jsem psala, útesy na Santorini, to je hlavně chůze po schodech, takže podpatky nedoporučuju. Chodila jsem nejvíc v sandálech a v pantoflích a bylo to naprosto ok. Jinak se nemůžu zmínit o módě, která byla na turistkách v ulicích Santorini vidět. Co mě velmi mile překvapilo, byla absence outdoorového oblečení. (Na kterou jsou na dovolených experti hlavně Češi.) K vidění byly ve velké většině nejrůznější letní šaty, slaměné klobouky a hezké sandálky. Ostatně, tak jsem se na ostrov vybavila i já. S pohodlnými šaty jsem si vystačila celou dovolenou a bylo mi dobře. A ještě jedna ne úplně příjemná, ale praktická věc – pokud bych na Santorini letěla podruhé, rozhodně bych si do kufru přibalila sprej na šváby. Občas nám na pokoj nějaký zaběhl. Rozhodně to nebylo tím, že by pokoj byl špinavý. Pokojské uklízely náš pokoj každý den, ale švábi jsou prostě součástí tamější přírody. Po setmění můžete sem tam nějakého vidět, jak si to ve městě mašíruje po ulici. Co nás ale mile překvapilo – na Santorini nebyly téměř žádné mouchy, ani otravné vosy a vůbec žádní komáři. Takže se dalo večer bez problémů sedět venku a popíjet drink a člověk nemusel neustále něco odhánět.

Díky, Santorini!

6 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *