ŽIVOT V DUBAJI – ŠESTÝ PODZIM

 

Když jsem v půlce června přiletěla s dětma domů do Čech, můj syn se mě ptal v autě, kolik dní tady budeme přesně zůstávat. Má teď “počítací” období, všechno chce vědět PŘESNĚ. Spočítala jsem náš prázdninový pobyt a vyšlo mi číslo 83. Říkala jsem si, že to jsou teda pořádně dlouhý prázdniny a napadlo mě, co tady budeme tak dlouho dělat?!

Jenomže dneska už máme zabalený kufry a co nevidět letíme zpátky do Dubaje. Nevím, jak vám, ale mě tohle léto uteklo neskutečně rychle. Doslova mi prolítlo před očima. Je to tím, že domů se vždycky všichni moc těšíme. Doma je prostě doma a i po pěti letech v Dubaji se to nezměnilo. Jakmile tu člověk je, jakoby snad ani nikdy neodjel a byl tu vždycky. Potkávám známý na ulicích, se kterýma se zastavuju na kus řeči, vidím se s kamarádkama, se kterýma jako bych klábosila včera, chodím do sámošky pro pečivo, děti putují od babičky k babičce.. Prostě všechno při starym. O Dubaji během léta nechci ani slyšet.

Jenže je konec prázdnin a je to tu zas. Návrat zpět. Tohle je už šestý podzim v řadě, který nezažiju. Babí léto, ranní mlhy, padající listí, lezavo, déšť, praskání v krbu, horký čaj. Tohle všechno mi bude chybět. Člověk si tyhle věci uvědomí, až když pozná život někde venku. Chybí mu i takový drobnosti, kterých by si normálně ani nevšiml. Chybí mu domov, rodina, kamarádi, všechno… Zase se se všemi loučím a scénář je pořád stejný. Máme slzy na krajíčku. Mojí babičce, který je osmdesátšest let, se vždycky zalesknou oči. Obě dvě doufáme, že se za pár měsíců znovu uvidíme, ale obě dvě víme, jak to může být. Moje dcera ty přesuny a to, že bydlíme jinde, zatím až tak nevnímá, protože je ještě malá, ale syn bude na letišti určitě brečet, protože se mu bude stýskat. Už několikrát to tak bylo. I já mám vždycky na krajíčku, ale snažím se být statečná. Vím, že jakmile budeme druhý den zpátky doma v Dubaji, bude to dobrý. Budu potkávat známý na ulicích, se kterýma se zastavím na kus řeči, uvidím se s kamarádkama, se kterýma jako bych klábosila včera, budu chodit do sámošky pro pečivo.. Prostě všechno jako při starym. Jen to bude skoro o šest tisíc kilometrů dál. Žiju totiž dva životy – ten dubajský a ten český. Už šestý rok…

 

4 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *