JE MI 35. (AND I LOVE IT!)

Dneska ráno jsem se probudila a první, co mě napadlo, bylo, že jsem zase o rok starší. Dneska je mi totiž pětatřicet. P.Ě.T.A.T.Ř.I.C.E.T.!! Kde se sakra vzalo tohle divný číslo? Vždyť jsem to pořád JÁ a já se rozhodně necítím na pětatřicet. Nedávno jsem přece oslavila třicítku?! A až do dneška jsem si říkala, že je to dobrý, protože je to pořád třicet a ňáký drobný k tomu. Jenže ty drobný se nějak rychle nastřádaly. Pětatřicítka je vlastně taková malá čtyřicítka, protože od teď už se to začne k tý čtyřicítce pomalu překlápět. Ale klid, nevadí. Jsem věčný optimista.

Chtěla bych, aby mi bylo znova pětadvacet? No, kdybyste se mě na to zeptali, bez rozmýšlení bych nejspíš vyhrkla: “Jasně, že jo!!” Ale po chvilce přemýšlení už si tak jistá nejsem. Chtěla bych se do těch pětadvaceti znovu vrátit?

Lovím v počítači složku s fotkama z roku 2007, kdy mi bylo pětadvacet. Vzhled celkem ušel, vrásek bylo o něco míň, pleť zářivější, břicho pevnější. Ale to je asi tak všechno. Byla jsem svobodná, bezdětná, žila jsem hlavně svojí prací a vzpamatovávala jsem se z jednoho bolestnýho rozchodu. Znovu jsem bydlela u rodičů a marně se snažila sehnat nějakýho (jakýhokoliv) chlapa. Ne, že by nebyli, ale nějak to nebylo ono. Moc spokojená a vnitřně vyrovnaná jsem v tý době určitě nebyla. Všechno důležitý, co přišlo v mým životě, jsem měla ještě před sebou.

Teď, po deseti letech sedím tady doma v Dubaji nad ranním kafem, vdaná za skvělýho mužskýho, s dvěma zdravýma a veselýma dětma a s úplně jinýma starostma než jsem měla tehdy. Vlastně je to dobře, že jsem se za těch deset let někam posunula. Znám holky, co v těch pětadvaceti “zamrzly” a po deseti letech jejich život vypadá stejně jako ten můj kdysi: Žijou prací a plácají se ve vztazích. Za těch deset let jsem toho zažila a stihla strašně moc. Vlastně, kdyby mi bylo znovu pětadvacet, měla bych před sebou jednu svatbu, dvě těhotenství, dva porody, dvě mimina a všechnu tu nekonečnou práci okolo nich. Taky stěhování a začátky v Dubaji. Néé, děkuju!

Bylo to všechno úžasný a jsem ráda, že jsem to prožila, ale jsem ráda jak je to TEĎ. Jsem ráda, že synovi už je šest a začíná být samostatnej, a že dceři budou tři a konečně začala v noci dobře spát. Těším se na dalších deset let, co všechno prožiju a doufám, že zase po těch letech strávených hlavně kolem rodiny a sporáku, začnu zase trochu žít sama pro sebe. Protože je fakt, že čas pro sebe je asi to jediný, co mi tak trochu chybí. O to víc si ho ale vážím a užívám!

Nestěžuju si. Mám všechno co jsem kdy chtěla, žiju si “my funtastic life” a je mi dobře. I s tou pětatřicítkou na krku. Pořídila jsem si na to tyhle nový šaty a taky tyhle nafukovací čísla.

Když jsem je kupovala tady v Dubaji v jednom obchodě, paní prodavačka se s úšklebkem podivila, že “kdo sakra může slavit pětatřicet??!!” A já jsem hrdě prohlásila: “Já!!!” A dodala jsem: “And I love it!!!”

P.S. Dneska jsou ty fotky trochu mázlý, ale zato jsou focený z lásky.♥

 

10 Comments

  • Poznávám se bohužel v té části, o 10 let mladší. Nezamrzla jsem, ale skokově se přemístila zpět. Bez té kariéry teda 🙂 Jak jsi nakonec přišla k tomu úžasnému partnerovi? Náhodou, nebo jsi tomu nějak pomohla?

    • Ahoj Úchylačko,:)
      partnera jsem potkala úplnou náhodou. Oba dva jsme tou dobou někoho měli, ale pro oba dva to nebylo úplně ono. Takže jsem tomu nijak nepomohla, přišlo to zčistajasna nečekaně. 😀 Ono je to většinou tak. Když se člověk až moc snaží a chce někoho mermomocí najít, tak to nejde. Přijde to až ve chvíli, kdy to člověk nejmíň čeká. Aspoň tak jsem to vždycky měla já. A tobě přeju to samý!!:)

  • Janka Bianka says:

    Je vidieť, že ťa tvoj život baví. Si optimista a vieš si život užívať. A presne tak narodeniny treba oslavovať a to každé bez ohľadu na vek.Veď vek je len číslo, nie je to záruka horšieho či lepšieho života. Takže všetko najlepšie a nech sa darí aspoň tak ako doteraz alebo ešte lepšie.

  • Jindra Hlaváčková says:

    …jojo, a budeš to tak mít i v dalších letech, protože , když to tak čtu, je to jako bych to psala sama !!! Příští rok 60tka, ale jsem za ni ráda a nechtěla bych už být mladší ani náhodou !!! Každý věk má své + i -. Takže Jindrulko, ať Ti ten Tvůj úsměv a optimismus vydrží dalších ….roků !!! Máme Tě moc rádi !!!

  • Ach, krasne narozeniny! A…mne je tech 25 a myslim, ze to je v jistem smyslu kriticky vek, protoze prave nevis, zda bude to, co mas ted ty v 35 🙂 A i kdyz by o tom clovek nemel premyslet, je to jeho prirozenost. Prace, svoboda…ano. Ale take ta nejistota, zda clovek potka onoho, zda se rozejde nebo ne, zda bude mit dite ve zdravem veku atd atd atd 🙂 Vlastne asi jsem od nikoho neslysela, ze by se rd vratil do veku okolo 20.

    • Ahoj Adél,
      jo, každej věk má to svý a jak říkáš, nemá smysl nad tím moc přemýšlet, co by, kdyby… Je třeba si užít každou etapu života, protože některý se už nevrátí – třeba i to, že je člověk svobodnej a bezdětnej. Občas se mi po tom taky zasteskne..:-D Tak si svých 25 užívej!! Zdravím tě! 🙂

  • Katerina says:

    Jo tak přesně tak to cítím, 35 se blíží a rozhodně bych to nevracela. Super muž, skvělé děti, práce co mě baví. A to nejlepší rozhodně ještě předemnou 😉 užívej života 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *