JÁ A BLOGERKA?

Tahle fotka tady nahoře bude za chvilku dva roky stará. Pokoušela jsem se vyfotit knížku o blogování, kterou jsem si pořídila před začátkem mého blogu, když mi do toho vlezla moje dcera. Po Cimrmanovsku řečeno: “Dívka být na snímku neměla, ale nepodařilo se ji odehnat.” 🙂 Alespoň mi to vždycky připomene, ve kterém období jsem se rozhodla, že si založím svůj blog.

Záměrně neříkám “stanu se blogerkou”, protože tou se necítím ani teď po více než roce blogování. (Zahraničních) Módních blogerek sleduji už pár let několik a opravdu si netroufám řadit se mezi ně. Mám totiž o sobě stále pochyby a s přibývajícím věkem asi možná i čím dál víc. Vím, že s blogováním jsem stále teprve na samém začátku, a i když mě to moc baví, jako zkušená blogerka se ještě necítím. Neustále se učím a snažím se zdokonalovat. O technické stránce mého blogu, který jsem doslova vypotila ve volných chvílích po večerech, ani nemluvím. Když jsem si pohrávala s myšlenkou, že se do blogu opravdu pustím, netušila jsem, jaká to bude šílená práce dát ho do dnešní podoby. A do toho všeho dvě děti, manžel neustále na cestách. Takže, když to tak shrnu, tak ten výsledek snad není zase tak špatný.

Mám za sebou už skoro rok a půl a jsem, co se blogerství týká, o něco málo chytřejší a zkušenější. Také jsem se rozhodla psát můj blog jen v češtině. Člověk se totiž v našem (krásném květnatém 😀 ) jazyce může víc rozepsat. Navíc přidání angličtiny do každého článku mě stálo opravdu hodně úsilí a výsledně byl článek šíleně dlouhý a člověk se v něm možná tak trošku ztrácel. S angličtinou jsem vlastně začala proto, že mě k blogování přemluvila (no, spíš mě na začátku hodně podporovala) moje dubajská sousedka a kamarádka Mary. I to, že žiju v Dubaji, mě tak nějak podněcovalo můj blog psát v angličtině, protože jí tady používám denně a stala se přirozenou součástí naší domácnosti. Ale statistiky mluví jasně. Zhruba devadesát procent lidí, kteří čtou můj blog, jsou Češi. No, asi spíš Češky. 🙂 A to mě samozřejmě moc těší. Nemám totiž ambice s mým blogem celosvětově prorazit. Další věc je ta, že s blogováním budu chtít pokračovat i po našem návratu zpátky do Čech, a to potom bude angličtina asi úplně zbytečná. Nicméně čas od času nechám alespoň anglický titulek, abych procvičila v angličtině moji maminku, která můj blog čte samozřejmě nejvíc. 😉 A taky proto, že některé titulky jsou v ní mnohem výstižnější než v češtině. (viz. Slingbacks = Lodičky s páskem přes patu)

Děkuji vám všem, kteří tenhle blog čtete a přináší vám inspiraci. Můj blog je takové moje třetí dítě. Dělá mi radost, musím o něj pečovat, občas mě děsně vytočí (hlavně ta technická část), ale i tak ho mám moc ráda. 🙂