FOCENÍ BLOGU JE JAKO ADRENALINOVÝ SPORT

 

Jedna z věcí, která mě na focení outfitů pro můj blog baví, je nepředvídatelnost, kterou focení vždycky přináší. Vysvětlím.. Nedávno jsme v Dubaji chtěli s Michalelem (to je můj fotograf, děsně fajn týpek) nafotit pár ouftitů. Vždycky spolu vybíráme nějaké fotogenické místo, aby ty fotky nějak vypadaly a tentokrát jsme chtěli fotit v Design district. To je jedna taková super cool lokalita, kde sídlí různé designové značky, návrháři, designéři a kreativci vůbec. Jenže sotva jsme začali fotit, přihnal se securiťák, že focení v areálu je jen na zvláštní povolení, a že jestli ho nemáme, musíme s focením přestat. Hm, tak to teda fakt nemáme. A k tomu všemu ještě to šílený červnový dubajský vedro. Co teď..? Přesouvat se jinam se nám teda moc nezamlouvalo. Naštěstí jsme v Design district objevili velmi milou italskou restauraci – Vícolo se jmenuje a řekli jsme si, že si tu dáme drink a vymyslíme co dál. V kavárně bylo tak příjemně, že se mi do toho hicu zpátky vůbec nechtělo, a tak mě napadlo, že bychom mohli nafotit něco tady. Jenže to opět není tak jednoduchý, protože ve většině restaurací se přižene číšník, který vám focení zatrhne. (Ano, taky už jsme to několikrát zažili..) Ono nikomu nikde nevadí, když si děláte selfie na mobil, když ale máte foťák s půlmetrovým objektivem jako Michael, z bůhví jakého důvodu s tím mají všude problém. Měli jsme ale štěstí, protože restauraci byl moc milý a ochotný manažer, který souhlasil s tím, že si tu můžeme fotit jak potřebujeme. No a mám pocit, že nakonec se to všechno povedlo líp, než kdybychom zůstali venku. Kavárna totiž byla moc fajn, se zajímavými retro dekoracemi, takže jsme tu nakonec strávili příjemné ráno a focení bylo zachráněno. Jak vidíte, někdy je to fakt fuška. 🙂

Teď k outfitu. Tuhle sukni už znáte – mrkněte SEM. V kombinaci s bílou a hnědými doplňky působí o něco jemněji a romantičtěji než v předchozí variantě. Myslela jsem, že trend nahých ramen tu byl ve velkém loni a letos už po něm nezdechne ani pes. Ale je tu stále a i mě pořád baví.

There is one thing that I really like when shooting for my blog, and that’s the unpredictability the shooting always brings. I’ll explain that… A couple of weeks ago me and Michael (my photographer and really nice guy) wanted to do the shooting of my outfits somewhere in Dubai. We always choose a nice photogenic place and this time we wanted to shoot in the Design district – this is a super cool location – a hub for designers, design brands and all the creative people.

But as soon as we started taking pictures, a security guard came and told us, that the shooting in the area is only for a special permission, and in case we don’t have it, we have to stop shooting. Hm, we really don’t. And moreover it started to be really terrible hot outside. Oh no, what to do now..? We really didn’t feel for moving somewhere else. Fortunately, we found a very nice Italian restaurant in the Design district called Vicolo. We decided to have a drink in there and plan what to do with our shooting. The restaurant was so nice that I didn’t want to go back to the heat, so I thought that we could shoot something here. But it’s not so easy again, because in most restaurants a waiter will come and ask you to stop shooting. (Yes, we’ve already experienced it too.) It doesn’t matter if somebody takes selfie but when you have a camera with a half-meter lens like Michael, for whatever reason they have a problem with it everywhere. But we were lucky, because in the restaurant was a very nice and helpful manager, who agreed that we can take pictures as we need. Well, in the end it all worked better than if we stayed outside. The restaurant was vreally ery nice, with interesting retro decorations, so we finally spent a nice morning and the photo shooting was saved. As you see, sometimes it’s a tough job.:)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *