BLOGUJU TŘETÍM ROKEM ANEB THE VERY BEST OF…

Já a můj blog spolu začínáme třetí rok. Pokud bych to přirovnala ke vztahu, tak už je to mezi náma fakt vážný! Takže dneska se ohlídnu zpátky a zavzpomínám jak to mezi náma vlastně všechno začalo…

No, když nad tím tak přemýšlím, nápad přišel někdy po roce 2013, kdy jsem absolvovala Školu stylistů. Mimo jiné se tam taky mluvilo o módních blogerkách a já zjistila, že jsem asi jedna z posledních holek, která má módu jako koníček č.1, ale o fashion blogerkách ví úplný prd. Nechtěla jsem samozřejmě zaostávat za zbytkem osazenstva (už takhle jsem na kurzu patřila ke starším exemplářům) a vrhla jsem se na internet na lov módních blogerek. Po čase jsem začala sledovat asi tři, který mi byly stylově, věkově, a tak nějak i lidsky nejbližší.

Zároveň jsem v tý době přemýšlela, čím bych se mohla tak nějak zabavit. Byla jsem totiž doma na mateřský s prvním dítětem a práci letušky jsem definitivně pověsila na hřebík. Cítila jsem, že tak trochu zahálím a měla jsem chuť se vrhnout do něčeho novýho (vy matky mi jistě rozumíte:)). Ale do ČEHO přesně??

Vzhledem k mýmu rodinnýmu backgroundu, kdy jsem prakticky vyrůstala obklopená módou díky mojí povolání maminky a babiček, jsem chtěla dělat něco v tomhle oboru. Nechtěla jsem se vrhat do neznáma. A proč taky? Móda byla vždycky velkou součástí naší rodiny, tak proč tyhle všechny zkušenosti zahazovat? Ok, takže móda. Ale ještě pořád jsem neměla úplně jasno.

No a právě díky sledování těch pár zahraničních blogerek jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že TOHLE by mohlo být ono! BLOGOVÁNÍ by možná mohlo být to, co by mě bavilo. Ale upřímně řečeno jsem se tak trochu obávala, že mě to po pár týdnech nebo měsících přestane bavit. Myslím, že i můj muž byl k mýmu nápadu ze začátku dost skeptickej. O blozích toho věděl ještě míň než já. Navíc jsem ani neměla tušení, s čím vším se budu muset během rozjíždění blogu poprat. Taky jsem si nebyla vůbec jistá, jestli to někdo bude číst, jestli na to vůbec mám, jestli to zvládnu skloubit s rodinou, atd., atd… Pochybností a důvodů, proč nezačít bylo samozřejmě hodně.

Ale co mi nikdy nechybělo, byl entuziasmus při pouštění se do nových věcí (ehm, na rozdíl od jejich dokončení), a tak jsem se do toho jednoho dne prostě vrhla po hlavě. Jestli to někdo bude číst nebo ne, mě vlastně nakonec až tak netrápilo. Chtěla jsem to prostě zkusit.

Teď po dvou letech musím říct, že mě blogování pořád neskutečně baví. I když pro někoho je to asi naprosto nepochopitelný, že se dá víc jak dva roky psát o módě. Jak vidíte, dá!;) Pokud totiž máte něco, co je součástí vašeho já, co vás naplňuje a baví, pak to můžete dělat donekonečna. A je jedno, jestli to je blog, pečení dortů, lepení modýlků letadel nebo třeba sport.

Takže si můj módní deník píšu tak nějak pro radost pro sebe, pro vás, který sem rádi chodíte a vůbec.. Jednou si budu svoje starý příspěvky pročítat a prohlížet jako album se starýma fotkama a budu vzpomínat jako tehdy moje babička, se kterou jsem si ráda prohlížela její starý fotky. Vždycky si přesně pamatovala, co to bylo za model, kterej měla na sobě, z jaký to bylo látky, kde si to koupila, případně jak si to ušila. Babička mi moc chybí. Zajímalo by mě, co by mi na můj blogerský počin asi řekla. To moje druhá babička, který bude letos osmdesátsedm let, začala můj blog číst teprve nedávno, protože si myslela, že to je jenom “něco pro mladý”. Není. Móda nezná věk.

Teď trochu čísel.. Na začátku mých blogovacích pokusů tady bylo jen pár lidí – moje maminka (asi dvacetkrát za den:)) a pak pár kamarádek. Po dvou letech už je tu na blogu celkem šrumec. Jsou dny, kdy sem zavítá i pět set lidí. PĚT SET! To číslo mi přijde neuvěřitelný. Ne, nejsou to titisíce jako u mých oblíbených světových módních blogerek, ale když vezmu, že kromě Facebooku a Instagramu můj blog nijak nepropaguju a vlastně si to píšu jen tak pro radost, tak mě to moc těší. Mám potom pocit, že to, co dělám, má nějakej smysl.

TAKŽE, DĚKUJU MOC VÁM VŠEM!!! ♥

A jako bonus přidávám výběr toho nejlepšího z My Funtastic Life..

Jo a pište! Ty komentáře furt nějak zaostávaj.;)

 

A to je vše, přátelé! Tádydádydády dáááá!!!!!!!:)

11 Comments

  • Že by? Že bych objevila fashion blogerku, na kterou se dá koukat? O blogu už jsem slyšela, ale vrozená nechuť (a špatná zkušenost) s fashion blogy mě tak nějak držely dál. Ale podle fotek je to super. 🙂 Myslím, že jsi získala další pravidelnou čtenářku. Po třech letech… 🙂 Držím palce s pokračováním. 🙂

    • Ahoj Aničko, moc ti děkuju, to je od tebe milý! No, občas váhám, jestli mám vůbec nějaký fotky publikovat, jestli se na to dá koukat… Tak je fajn slyšet, že dá.:) Měj se hezky! Jindra

  • Petra says:

    Ráda se sem podívam. Jednotlivé modely jsou opravdu šmrncovní mají styl a nápad. Jsou pro mě inspirací,ačkoli nejsem tak šikovná, abych třeba sama něco podobného unesla (a kéž bych byla). Určitě to smysl má. Vypadáš báječně a jsem si jistá,ze inspiruješ nejen mě. A žena na mateřské se na tvém blogu hezky odreaguje a zůstane v kontaktu se světem ostatních žen a módy:) Takže fandíme,pozdravujeme a jen tak dál.

  • Jarmila says:

    Ahoj, když mám chvilku čas a chci se odpoutat od všeho kolem, ráda navštívím tvůj blog. Nejen módní prvky, které jsou na tvém blogu (ať jde přímo o oblečení nebo i o doplňky jako kabelky, boty atd.) ale i kosmetika, kterou používáš, a tudíž preferuješ, tak je to inspirující pro mě i mé známé -viz např. make up od L´oreal-opravdu perfektní, nedám na něj dopustit. Díky.

  • Wau, 500 shlédnutí za den po dvou letech to je veliký úspěch! 🙂 Já jsem se připletla teprve nedávno a myslela jsem si, že takový krásný blog s nádhernými kvalitními fotkami a profi designem musí být hrozně starý a vypracovaný už léta, koukám, že to lze vzít i zkratkou! 😀 Já bloguji ještě o dva roky déle a zdaleka nejsem tam kde vy (nebo ty? já nikdy nevím, jestli tykat/vykat 🙁 achjo)! Asi mi chybí to patřičné odhodlání a sebeobětování. No mám se z čeho inspirovat!

    P.S.: zrz vlasy a vlasy do červena jsou to pravé ořechové!

    Infinite treasure

    • Ahoj Anet, moc ti děkuju za milý a upřímný slova. Klidně mi tykej. Cítím se pořád mladá, takže, když mi nějaká mladá holčina vyká, upozorní mě to na to, že už mi dávno není pětadvacet. Ale pořád se na ně cejtim!!:) Já ke svýmu blogu od začátku přistupuju hrozně zodpovědně. Jsem docela perfekcionista, takže na vzhledu blogu si dávám záležet už od samýho začátku. Je to takový moje “třetí dítě”, zabere mi to fůru času, ale moc mě to baví. Mrkla jsem i na tvůj blog a líbí se mi jak zajímavě píšeš. Moc se mi líbí výraz “holkožena”. To mě fakt pobavilo! To jsem ještě nikdy neslyšela, ale je to super – tak si taky připadám. V hlavě jsem pořád ta bláznivá puberťačka. Díky a měj se!

  • Dana says:

    Pamatuju si, kdyz ses ptala, co my kamosky rikame na fashion blogy.. Ja se tehdy zasklebila a rekla, ze zadny nectu a vlastne me to ani nelaka (tehdy jsem mela za sebou zkusenost jen s jakymsi blogem o vlasech a liceni, dnes hodne znamym, kde jsem hledala inspiraci na uces).. No a pak ses do toho pustila, ja zvedave precetla prvni clanek a svete div se, ctu je doted 🙂 Nekdy po par radcich cely den, nekdy nekolik clanku naraz, nekdy u toho kojim, nekdy varim.. My matky na matersky vime 😉 Moc me to bavi, i kdyz ze me nikdy nebude vystajlovana dracice, clanek o tvych zivotnich zazitcich, designu i obleccich si rada prectu. A fotky mas krasny (ano, i ty co fotil manzel 😉 ). Drzim palce, at te psani porad bavi!!! Jo a komenty budu psat casteji, slibuju, zatim mam prumer 1 za rok 😀

    • Jéé, Dádo, to je moc milý od tebe. Tak to jsem ráda, že ti dělám společnost na mateřský. Vim, že je potřeba od těch dětí občas “uniknout”. I třeba jenom virtuálně.:) Měj se krásně, pa!

  • Petra says:

    Blog ukládám, super. Jakým objektivem prosím fotíte? Díky.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *